Každý táborový vedoucí to zná. Připravíte hru, těšíte se na ni, máte promyšlená pravidla a rozdělené role. Přijdete na louku a po pěti minutách je jasné, že se to nechytá. Děti stojí v hloučcích, přešlapují, někdo se ptá, kdy bude večeře. Nejde o to, že by hra byla objektivně špatná. Jen nesedla na konkrétní partu, počasí nebo denní dobu. A právě tady začíná nejzajímavější část práce vedoucího.

První chybou je trvat na původním scénáři. Když děti odmítají hrát, nemá smysl zvyšovat hlas ani vysvětlovat pravidla potřetí. Mnohem lepší je zastavit hru, přiznat, že to teď nefunguje, a nabídnout variantu. Často stačí zkrátit dobu trvání, zmenšit hřiště nebo vypustit jedno složité pravidlo. Někdy pomůže jen změnit rozdělení do týmů, protože problém bývá v tom, že jeden tým je silnější a druhý to vzdá už na začátku. Pokud si nejste jistí, jak přesně hru za pochodu přepracovat, vyplatí se podívat na konkrétní postupy popsané na letni-tabor.cz, kde se řeší právě tyhle situace v reálném táborovém provozu.

Druhý trik spočívá v tom, že hru nezachraňujete jako celek, ale rozložíte ji na menší části. Děti většinou neodmítají pohyb ani soutěž, odmítají dlouhé čekání a nejasná pravidla. Vyberte z původní hry jednu krátkou aktivitu, která funguje sama o sobě, a tu rozehrajte. Během ní sledujte, co děti baví, a podle toho přidávejte další prvky. Tím se dostanete k variantě, kterou si vlastně vymyslely samy, a tak ji přijmou za svou. Vedoucí přitom nemusí mít pocit, že prohrál, protože cílem není odehrát hru přesně podle příručky, ale zabavit skupinu.

Do třetice je dobré mít v záloze dvě nebo tři univerzální hry, které fungují téměř vždy a nepotřebují žádné pomůcky. Když původní plán selže, přejdete na osvědčenou variantu a nikdo nemá čas řešit, že se něco nepovedlo. Důležité je zachovat klid, nestrašit děti tresty a nestrávit půl hodiny diskusí o tom, kdo za to může. Nakonec si děti zapamatují atmosféru, ne dokonalá pravidla. A právě proto se u nich vyplatí zůstat i ve chvíli, kdy se hra rozsype během první minuty.