Tapeta za postelí to nemá jednoduché. Denně do ní narazí polštář, občas se o ni opře ruka při vstávání a na mnoha místech ji navíc hyzdí mastné skvrny od vlasů. Pokud k tomu přidáte čalouněné čelo, které sahá vysoko nad rám postele, stává se z výběru tapety mnohem složitější úkol, než se na první pohled zdá. Nejde totiž jen o vzor a barvu, ale hlavně o mechanickou odolnost a vzájemné sladění materiálů.

Základem je zvolit tapetu s vyšší gramáží a omyvatelným povrchem. Vinylové tapety na netkané textilii zvládnou vlhké otírání, takže je můžete jednou za čas přejet houbičkou, aniž byste rozmazali vzor. Papírové tapety a levné vliesy s tenkou vrstvou se po pár měsících opírání začnou odlepovat v rozích a na dotykových místech se vytlačí lesklá mapa. Vzory s velkým opakujícím se motivem jsou navíc v úzkém prostoru za postelí zbytečně rušivé, proto se hodí spíš jemná textura, svislý pruh nebo decentní geometrie.

Barvu sladíte s čalouněním nejsnáze tak, že tapeta zůstane v neutrálním základu a akcent převezme právě čelo postele. Ke světle šedému nebo béžovému čalounění sedne tapeta v teplejším odstínu, k tmavě modrému nebo zelenému zase klidná krémová či písková. Pokud chcete jít do výraznějšího řešení, vezměte jeden z odstínů látky a použijte ho na tapetě ve stejné sytosti, jen o dva stupně světlejší. Než ale začnete lepit, vyplatí se projít si zkušenosti s čalouněným čelem postele 160-180 cm, protože hmotnost a hloubka čela přímo ovlivňují, jak moc bude tapeta v rozích namáhaná.

Montáž samotná chce trpělivost. Tapetu lepte na čistý, vyzrálý a ideálně penetrovaný podklad, jinak se vám při prvním opření odloupne i s kusem omítky. Spáry veďte mimo hlavní dotykovou zónu, tedy do stran od středu postele, a přebytek lepidla hned stírejte vlhkým hadrem. Pokud čelo postele nemontujete napevno do zdi, nechte mezi ním a tapetou alespoň centimetrovou mezeru kvůli proudění vzduchu. Výsledkem pak bude stěna, která vydrží každodenní provoz a přitom působí jako promyšlený doplněk ložnice, ne jako nutné zlo.